Můžeme si zvolit nějaký příklad. Třeba mladé manželství, kteří bydlí u rodičů. Nedělají si vysloveně naschvály, ale soužití starých a mladých ve většině případů nebývá zrovna ideální. Nemusí si zrovna nějakým způsobem ubližovat, ale o nervy to někdy bývá. Spousta lidí si to vyzkoušelo a jistě mi dají za pravdu. Nu, ale k věci. Tento pár by rád vlastní bydlení. Nemusí to být zrovna zámek ve Francii, ale stačil by obyčejný byt, třeba i menší. Jenže i ten je pro ně cenově nedostupný. I když zatím pracují oba, přesto nemají tolik, aby si to mohli dovolit.

Takže hledají řešení a začnou přemýšlet nad tím, že si na bydlení vypůjčí. Ale ne od rodičů či rodiny vůbec. Prostě si vezmou hypotéku. V okamžiku tohoto rozhodnutí pak začíná jejich nová životné etapa. Je jim jasné, že takových hypoték je více druhů a bude třeba hledat takovou, která by měla ty nejlepší podmínky. Jenže ono to není tak jednoduché s v tom orientovat. A navíc jsou společnosti a banky, které požadují na začátek určitou sumu, většinou od deset do třiceti procent, kterou stojí vysněné bydlení. A vychází se z odhadní ceny, ne tedy z ceny tržní. A proč ten základ?

Na to je jednoduché vysvětlení. Před nějakým časem totiž Česká národní banka zakázala poskytování hypoték klientům, kteří nemají nic našetřeno a jsou tedy dokonale bez úspor. Netuším, koho toto „velemoudré“ rozhodnutí napadlo, ale je třeba jej respektovat. Mladí prostě musí mít nějakou tu vindru našetřenou. Pokud mají, je vlastně jejich cesta k úspěchu otevřena. Pokud čtou tento článek, postačí jim klik na následující odkaz. Budou přesunuti tam, kde se řeší nebankovní hypotéka zcela běžně. A podmínky jsou zde hodně zajímavé a dalo by se klidně napsat, že asi ty nejvýhodnější. A pozor, úrok je zde stejný po celou dobu splácení. Takže je jistota, že nebudou žadatelé platit více, než bylo smluveno.