Moje kamarádka měla strašně dlouho přítele a byla do něj strašně zamilovaná. Jezdili spolu na motorce. Nevím, co se stalo, ale ta láska u nich byla velice intenzivní a vždycky jsem si říkala, že spolu zůstanou až do konce života. Najednou se jim narodila malá Natálka a já jsem byla z toho úplně zděšená, protože jsem si říkala, že ona najednou hrozně zhubla a měla strašné zdravotní problémy, byla utahaná a unavená z narození miminka. Samozřejmě, to dítě je vyčerpávající, takže bylo jasné, že je asi unavená. Její přítel chodil do práce, ale najednou se začaly dít zvláštní věci.

Byla jsem u nich na návštěvě a ona byla strašně unavená a pořád tu malou držela v náručí, protože říkala, že pořád pláče a snaží se ji utěšit. Měla ji pořád v náručí, protože se jí to líbilo. Ubylo pár dní a najednou mi moje kamarádka zavolala a sdělila mi, že odešla od svého přítele i s dítětem. Byla jsem z toho hodně překvapená, protože jsem to vůbec nečekala, a když jsem se jí zeptala, proč odešla, řekla mi, že už to s ním nedává a chce změnu. Když jsem tam byla na návštěvě, vůbec nic bych na nich nepoznala, jen jsem si říkala, že hodně zhubla a že třeba má starosti, proto zhubla, ale měla asi starosti se svým přítelem.

Její přítel samozřejmě všechno uklidil, uvařil, pomohl jí, ale někdy si říkám, že ani ten dům, který se snažil postavit pro rodinu, nepomohl k tomu, aby se vztah udržel. Myslím si, že je velká škoda, že odešla, protože byli spolu dlouhou dobu a už se jí narodilo dítě. Ale někdy si říkám, že člověk si potřebuje od partnera odpočinout, a věřím, že třeba ještě bude čas, že se k sobě vrátí a najdou společnou cestu. Společná cesta je krásná, proto je potřeba se i vzájemně doplňovat a měnit si vzájemně svoje názory, protože tím získáte mezi sebou velkou důvěru. Důvěra je pro život velmi důležitá.