V dnešní době je automobilový průmysl opravdu hodně veliký, o tom není žádný pochyb. Možná je to už i přehnané. Já sama jsem si vždycky říkala, že kdybych já měla automobil, takových jezdila opravdu opatrně. Jenomže ono se to vždycky lehce říká, ale těžce se to plní. Protože tohle vždycky říkal také můj kamarád. Kamarád byl o čtyři roky starší než já. Takže logicky měl také dříve řidičský průkaz. Ani nevíte, jak se můj kamarád těšil na to, až budeš řídit automobil. Protože oni byl z bohaté rodiny, takže mu jeho rodiče slíbili opravdu krásné sportovní auto. Sporťák! To byl vždycky můj sen, jenomže já jsem vůbec neměla ještě řidičský průkaz a pochybuji, že by rodiče mi pořídili sportovní auto.

Kdyby možná prodali chatu a barák, tak by možná mi koupili nějaký krásný starší model sportovního auta. Jenomže abych se vrátila ke kamarádovi. Jakmile kamarád udělal řidičský průkaz, tak jezdil asi týden, než naboural. Opravdu to byla škaredá autonehoda. Myslím si, že kdyby jeho rodiče pořídili mému kamarádovi nějaké obyčejné auto, které není tak rychle a sportovní, tak by se tohle nestalo. A sice kamarádovi se nestalo opravdu nic vážného, ale byl asi tři týdny v nemocnici, protože měl škaredě zlomené obě dvě nohy.

A také musím uznat, že kamarád měl opravdu veliké štěstí a stáli při něm všichni andělé. Já předpokládám, že se alespoň poučil. Tohle je docela dobrý příklad, když člověk má autonehodu a nic vážného se mu nestane a přežije, tak podle mého názoru je tohle to nejlepší ponaučení, jaké člověk může dostat. Proto všechny prosím, všichni řidiči, jezděte prosím opatrně, ať nemáte žádnou nehodu a ať jsme všichni zdraví. A když jsme nakonec i já dostala řidičský průkaz, tak jezdím opravdu opatrně. Jsem ráda, že je tady také plno spokojených opatrných řidičů. Takových není nikdy dost.