Dodnes si pamatuji, jak se jeden místní známý na zábavu připravoval, totiž lemtal pivo, do kterého si lil alpu. Ostatní jej povzbuzovali. Jak ta zábava asi vypadala si dokážu živě představit. Jinde se zase hádali, zda jít do vesnice A, nebo do vesnice B. Zkrátka, pro mladé to byla tehdy zábava, a tak žili. I já byl tehdy mladý, ale tento způsob zábavy jsem nechápal, a tudíž jsem většinou večery trávil sám. Ostatně zábavu tancem nechápu dodnes. Nevidím důvod dělat naprosto nepřirozené pohyby a tvářit se při tom jako tajtrlík. To prostě není nic pro mne.  

A při tom je zde tanec jako takový odjakživa. Již milion let. Nebo možná ještě déle. Už takový saurus, je jedno jaký, jistě tančil radostí kolem první snůšky vajec a asi se dost naštval, když z nich poté paní saurová udělala vajíčka natvrdo k večeři.  

Po něm pak jistě tancovali lovci mamutů klem ohně, aby tak uctili nějakého ducha, kterého tímto upláceli k lepšímu lovu a tím také k lepším zítřkům. V baroku, rokoku a já nevím v jakém ještě koku byl tanec pozvednut na vysoce kulturní záležitost, a tak lidé, aby kolem sebe chodili normálně a jako lidé také diskutovali, tančili kolem sebe po špičkách jako idioti a bavili se o světové úrovni.  

Jak to bylo s tancem za komunisté jsem již nenápadně naznačil v úvodu článku, ale také nutno podotknout, že byl a je i tanec trochu jiný než trsání poblitých opilců na nějaké vesnické tancovačce. Dokonce se pořádají taneční soutěže, kde jsou pánové oblečení jako šašci v podivných kabátcích s krovkami, kterým se tuším říká frak a provádějí s dámami neuvěřitelné pitomosti. Na to koukají davy lidí, ti, které to baví spolu s rodinou a ještě dalšími, kteří si říkají porota a přidělují body podle toho, jak se zrovna vyspali.  

Takže pro mne není tanec nositelem kultury jako pro ostatní, ale přesto nikomu nevyvracím zájem o něj.